UHŘICE U KYJOVA

Tvrz v Uhřicích se pravděpodobně nacházela v území nebo vedle tzv. panského dvora. Zhruba v prostoru domů číslo 202 a 208. Spíše v kopci za nimi. Takto obydlí zemanů před pětatřiceti lety specifikoval profesor Ladislav Hosák (1898-1972). Před tím panoval názor, že tvrz stála v areálu kostela. Podle Jakuba Vrbase (1858-1952) byl chrám jejím opěrným bodem. V knize Ždánsko napsal: "...jest vystavěn velmi pevně a viděti na jeho věži dosud střílny. Donedávna scházelo se do něho po několika schodech." Poznamenal, že zemanské opevnění pravděpodobně vydrželo do roku 1645, tedy do vpádu Švédů. Tuto verzi vyvrátil profesor Ladislav Hosák, považovaný za historika Moravy a Slezska. Jak uvedl, tvrz nestála na kopci u kostela, nýbrž ve vsi u tzv. panského dvora.

"Zprávy o ní jsou až ze 16. století," upřesnil. K závěru přišel při průzkumu chrámu a podrobném studiu materiálů k dějinám obce. Záležitostí se zabýval v roce 1968, výsledky bádání publikoval ve sborníku Od Hradské cesty, ročník 1968-l969. Vyvrátil Vrbasovu teorii, že kostelní věž je zbytkem staré uhřické tvrze. "Ta vznikla mnohem později," poznamenal . První zmínka o tvrzi Tvrz je údajně vzpomínána už v roce 1368.

První skutečně dochovanou zmínkou o opevněném sídle zemanů v Uhřicích, je mramorová deska z roku 1547. Připomíná opravu tvrze. Nechal ji zhotovit pan Znáta z Víckova a obsahuje jeho i jméno manželky Mandaleny z Nevědomí, letopočet a znaky obou rodů. Bylo dlouho záhadou, jak se reliéf dostal na dům číslo 216 v Janově dvoře. Vrbas k tomu nic nesdělil, pouze konstatoval. Podle něho byl umístěn na tzv. dělnickém domě. Dostal se tam prý ze šafářova obydlí v bývalém, panském dvoře v Uhřicích. Sdělení není dostačující, ale pravdivé. Vychází z reality. Mramorová plastika asi původně byla v panském dvoře, zrušeném snad v roce 1896.

Do šafářova stavení ji v polovině 16. století nechal zazdít pan Znáta. Poté, kdy tuto i další budovy a též opevnění opravil, možná znovu postavil. Je málo pravděpodobné, že byla vzácná a památná deska pouze jistý čas osazena, např. na věži kostela. Pak vysekána a instalována na objekt v jiném prostoru. Dle záznamů byl součástí tvrze pivovar, lisovna s vinným sklepem. Vinohrady byly prý na Paní hoře. Pode dvorem pak rybník - Žabák. Pod ním další rozsáhlé jezero. Vodní plochy sloužily pravděpodobně k ochraně před nájezdy. Před tzv. filipojakubskou nocí, tedy poslední den v dubnu, byla tvrz v Uhřicích prodána. Psal se rok 1630. Majitelka Anna Salomena Podstatská, dcera Jana Kryštofa Jägera, ho přenechala Maxmiliánu z Liechtenštejna (1578-1643). V kupní smlouvě byla uvedena tvrz a ves. K tomu patřily stodoly, ovčírny, pivovar, vinohrad na Romenově, preschouz, pres i sklep. Dále toufarský dvůr a vinohrad, zvaný Zahrada.

Liechtenštejnové pocházeli z Dolních Rakous; rod byl uváděn už v roce 1133. Jejich znak měl šest štítů. Uprostřed pak byl rodový erb. Nahoře vpravo slezská orlice, vlevo symptom vymřelého a spřízněného rodu Kueseringů. Dole potom symbol opavského vévodství a znak rietbergský. Uprostřed se nacházelo signum krnovského vévodství. Nad erbem byl rozvinut purpurový, hermelínem podšitý knížecí plášť. Nahoře ho zdobila šlechtická koruna. Na tvrzi nad vsí vládli Rackové za panování Zikmunda Lucemburského (1368-1437), Ladislava Pohrobka (1440-1457), Jiřího Poděbradského (1420-1471), Vladislava II. Jagellonského (1456-1516) a Ferdinanda I. Habsburského (1503-1564).