UHŘICE U KYJOVA

Krajina, která se rozprostírá, je nerovná, mírně prostoupená pahorky, většinou přechází v kypré, úrodné a požehnané nížiny. Říček tu není, jen pouhé svodnice. Kraj zavádky i dobrého vína, bodrých, pracovitých a hospodárných lidí, kraj slunečný, žírný, kraj beze stínu…

HISTORIE OBCE UHŘICE

Pod dlažbou, uprostřed kostela, je kamenem přikrytý vchod do krypty. Je prý klenutá. Má půdorys čtverce, měří údajně čtyři metry. Skrývá tři rakve, dále zbytky kříže a růžence. Existuje záznam v kronice, pořízený Martinem Jandlem. Podle něho je na poklopu při vchodu do hrobky nápis: "Léta Páně 1545, v pátek po svaté Kunikundě, umřel urozený vladyka Jaroslav Racek z Mrdic a na Uhřicích. Jeho duši Pán Bůh rač milostiv býti."

V druhé polovině roku 1419 vypukla husitská revoluce. V tomto neklidném čase Uhřice získal Václav Racek z Mrdic. Na Moravu se kališnický rod dostal z východních Čech. Jeho příslušníci mezi sebou nežili v lásce a svornosti. Prosluli jako stálí stěžovatelé a sudiči. Uhřický vladyka Václav např. už v roce 1417 žaloval příbuzného Jana Racka, pána nad Dambořicemi. Vinil ho, že mu neoprávněně drží ves Lhotu. Ta se nacházela v trati stejného názvu, na hranicích se Žarošicemi, východně od Janova dvora. Poprvé byla uváděna v roce 1351.

V listinách se nalezla též zmínka z roku 1406; týkala se zemanky Kateřiny Soběšínové z Lhoty pod Uhercí (Uhřicemi). Mimohodem - jednalo o vdovu po Soběšínovi z Rožďálovic. Už v roce 1453 se ale v tomto prostoru nalézal dvůr shodou náhod též Václava Racka, ale z Dambořic. Ze soudů nevycházel ani Václavův nástupce Vaněk Racek. Panství se ujal v čase, kdy přes Moravu přecházela táborská a sirotčí vojska. Markrabství ohrožovali Uhři, Tataři a Turci. Kraj se zmítal v nepokojích. Mnohé vesnice zpustly, např. už vzpomínaná Lhota mezi Žarošicemi a Uhřicemi. Dlouhý spor Vaněk přitom vedl s tchýní Adličkou z Šenstrásu a z Násedlovic. Údajně mu zadržovala jeho dědictví po jeho ženě Kateřině. Nekonečnými neshodami dosáhl, že se mu dostalo podílu na násedlovickém zboží.

Na sklonku 15. století převzal uhřický zemanský stolec další z Racků - Jiřík. Také on si liboval v rozepřích. Byl přitom nucen čelit četným žalobám. Na začátku roku 1500 např. vůči němu podal stížnost hodonínský Heralt Kuna z Kunštátu. Uhřický pán mu prý slíbil, že dva zlosyny, jistého Hojsu a Prčka, dopraví na zámek v Hodoníně. Protože tak neučinil, Heralt z Kunštátu ho žaloval. Rok poté vznesl pan Jiřík vůči abatyši Markétě a klášteru na Starém Brně obvinění. Podle něho si její lidé ze Žarošic v pusté vsi Lhotě přivlastnili jeho pozemky. Představená konventu naopak obvinila uhřického zemana, že ubil její dva poddané; ostatní prý nutil, aby pro něho robotovali.

Jiřík Racek z Mrdic a Uhřic byl, podobně jako jeho předchůdci, vyznavačem kalicha. Zemřel v roce 1535. Jako první byl pohřben v kryptě kostela. V tom čase už měl chrám zhruba současnou podobu; věž a kněžiště byly propojeny lodí. V ní byla vyhloubena hrobka. Pravděpodobně už před tím, než do ní byl uložen první z rodu Racků - Jiřík.