UHŘICE U KYJOVA

Krajina, která se rozprostírá, je nerovná, mírně prostoupená pahorky, většinou přechází v kypré, úrodné a požehnané nížiny. Říček tu není, jen pouhé svodnice. Kraj zavádky i dobrého vína, bodrých, pracovitých a hospodárných lidí, kraj slunečný, žírný, kraj beze stínu…

HISTORIE OBCE UHŘICE

Uhřice prý patřily už za Velkomoravské říše k významným osadám. Z tohoto období se ale zachovaly pouze legendy a pověsti. Jedna z nich praví, že dřevěnou baziliku na místě kostela nad vsí, údajně vysvětil arcibiskup Metoděj (813-885). Nicméně první zmínku o obci lze zaznamenat až v letech 1336-1341 v přídomku Vrška z Uhřic. Vesnice byla rozdělena mezi několik majitelů, až před rokem 1392 ji jako celek držel Přeček z Uhřic. Za husitských válek ji snad v roce 1419 získal Václav Racek z Mrdic. Kališnický rod Racků obec držel do smrti Jaroslava v roce 1545; většina z jeho příslušníků se psala z Mrdic a na Uhřicích.

Jako vladykové Uhřic byli poslední dva Rackové pohřbeni v hrobce. Nachází se pod dlažbou, uprostřed chrámové lodi. Kamenem přikrytý vchod chrání vstup do krypty. Je prý klenutá, má půdorys čtverce. Jeho strana měří čtyři metry. Skrývá tři rakve. Jsou v nich pozůstatky uhřických zemanů: Jiříka Racka, který zemřel v roce 1535, jeho syna Jaroslava (zemřel 1545) a Jana Kryštofa Jagera z Puysbrunu. Ten byl do krypty uložen v prosinci 1605. Jeho náhrobní byl umístěn uvnitř chrámu.

Klenutá hrobka se nachází v kostele, zasvěcenému sv. Janovi. Podle prof. Ladislava Hosáka (1898-1972) vznikl na začátku 13. století. Je to románsko-gotická stavba. K masívní věži a kněžišti, které byly od sebe vzdáleny, snad ve 14. století přistavěli loď. V chrámu se nachází další pamětihodnost - hliněný svatostánek. Podle expertů se jedná o habánskou práci z konce 16. a začátku 17. století. Vznikl v místní toufarské dílně v čase, kdy Uhřice vlastnil Kryštof Jager z Puysbrunu. Ten panství koupil snad v roce 1590. Jako přesvědčený katolík vybudoval v obci faru a nechal opravit kostel. Pro něj nechal zhotovit hliněný tabernakl. Na to, že se jedná o vzácné hrnčířské dílo, se přišlo až v roce 1929.