Článek

RADOST A LEGRACE NA LETNÍM HASIČSKÉM SOUSTŘEDĚNÍ

Letos podvanácté proběhlo společné letní soustředění mladých hasičů z obcí Uhřice, Dambořice a Žarošice. Stejně, jako loni jsme jej strávili v obci Celné - Těchonín v Orlických horách.
Soustředění bývá již tradičně určeno pro intenzivní procvičení hasičských disciplín – štafet, požárního útoku a na závěr, pro branný závod mezi zúčastněnými obcemi. Ale jako vždy, je společný pobyt také o výletech, soutěžích, kanadských žertících, radosti a legraci.
Na výletě jsme letos byli v Králíkách, na akci Cihelna. Soutěžili jsme v celotáborové hře, vymýšleli co nejoriginálnější kanadské žertíky a radost a legrace tak nějak přišla sama.
Soustředění letos proběhlo v termínu od 16. do 23. srpna. Přestože letošní léto bylo velmi horké, trochu jsme se báli, uspořádat soustředění tak pozdě, ale počasí nakonec docela vyšlo. Úmorné horko nás naštěstí minulo a zažili jsme i dny plné deště. Ale nějak si neuvědomuji, že by to kohokoliv pohoršilo... Děti běhaly deštěm, po kolena od bahna, spokojené jako želvičky, a našimi povely, že se mají okamžitě schovat, se nedaly sebeméně vyvést z míry.
Cesta vlakem proběhla letos o něco méně dramaticky jako loni, protože výluky na trati se nekonaly. My přežili všechny přestupy bez ztráty květinky a mně zřejmě nikdy nepřestane zcela udivovat, jak se děti dokážou v takovém počtu zorganizovat a jak dokáží být ukázněné, když o něco skutečně jde.
Na místě nás jako první čekalo rozdělení dětí do chatek a pokojů, vybalení bagáže, nástup, poučeni zúčastněných o organizaci, pravidlech a bezpečném chování v tábořišti. Přišlo mi, že zmíněné poučení bylo lépe vykládat stromům rostoucím v okolí než dětem. Od nich by se člověk možná dočkal aspoň nějaké reakce, neřku-li pozornosti. Nicméně přesto se nestalo nic závažného, všechny děti se vrátily ke svým rodinám vcelku, s téměř všemi kousky bagáže a vybavení, které si na tábor dovezly.
První večer jsme hráli seznamovací hru, při níž měl každý říct něco o sobě... Docela nás pobavily věty typu: jmenuji se tak a tak a nenávidím svého bratra..., přičemž bratr samozřejmě při svém představování nezůstal téhle poznámce nic dlužen. Naproti tomu musím říct, že nejen vztahy mezi sourozenci, ale vůbec mezi dětmi považuji za velmi sympatické. Naprosto automaticky, bez jakéhokoliv upozorňování, se starší starají o mladší, pomáhají jim s kde čím a mladši na těch velkých kolikrát doslova visí. Pozorovat tohle dění bylo velmi milé. Zorganizovat tolik dětí různého věku není legrace a je fajn, když se k sobě umí chovat tak pěkně.
Trénink hasičských disciplín probíhal od pondělí do čtvrtka. Mladí hasiči potřebovali natrénovat na štafetu 4x60 metrů, požární útok a štafetu dvojic. Trénovalo se, stejně jako při předešlých soustředěních, na nedalekém hřišti v Mladkově. Opět nesmím zapomenout na poděkování mladkovským hasičům za pomoc.
V pátek proběhl závod. Uhřičtí hasiči vybrali ve všech soutěžích druhá místa.
V sobotu jsme vyrazili na výlet do Králík, na „Cihelnu“. Jedná se o vzpomínkovou akci, zaměřenou na oživenou vojenskou historii a vojenskou techniku z minulého století. Součástí programu jsou bojové ukázky v režii vojenskohistorických klubů, prezentace AČR, integrovaného záchranného systému, výstavy vojenské historické techniky a mnoho dalšího. Počasí nám vyšlo, svítilo sluníčko, ale horko nás netrápilo. Děti dostaly rozchod na malebném náměstí v Králíkách, prolezly si obchůdky, pojedly svačinky a pak jsme se vydali, nepovědomi cest, do prostoru Cihelny. Tím se nám trasa krapet protáhla, ale na dobré náladě to příliš neubralo.
Součástí soustředění byl samozřejmě táborák, stezka odvahy, karneval, diskotéka a všechno, co k táborovému životu patří.
Nemohu nezmínit závěrečnou hru, která se jmenovala SOUD. Děti byly rozděleny na porotce, obhájce a veřejnost, všem velel soudce. A měly se dohodnout a „obvinit“ každého z vedoucích z nějakého „zločinu“ a uložit mu „trest“. Taková hra se samozřejmě dětem velmi líbila. Nepamatuji si, že bych od té doby byla tak pyšná, jako když se mi v roli obhájce podařilo, společně s kolegyní obhájkyní Jančou, vyrvat našeho klienta (který odmítl obhájce ex-offo a najal si nás) rozkurážněnému davu lynče chtivých dětí a uhrát pro něj, od zchváceného soudce Barušky, osvobozující rozsudek.
Ale myslím, že i vedoucím byla tahle neobvyklá hra ku prospěchu, najmě pak, posloužila-li k nějaké sebereflexi.
A chci věřit, že jim nic nevezme vítr z plachet, energii a chuť do organizování dalšího, třináctého, hasičského soustředění a že ta „třináctka“ bude šťastná.