Článek

MLADÍ HASIČI NA 11. ROČNÍKU HASIČSKÉHO SOUSTŘEDĚNÍ

Jako již tradičně – i letos proběhlo společné letní soustředění mladých hasičů z obcí Uhřice, Dambořice, Žarošice a Násedlovice. Jistě stojí za zmínku, že letos jsme vyjeli již po jedenácté. Tentokrát jsme se po dvouleté pauze vrátili do obce Celné - Těchonín v Orlických horách. Soustředění bylo určeno zejména pro trénink a procvičení hasičských disciplín – štafet, požárních útoků a pro branný závod mezi zúčastněnými obcemi. Soustředění by ale nebylo úplné bez výletů, soutěží a hlavně spousty legrace. Na výletech jsme byli na zřícenině hradu Potštejn a v dělostřelecké pevnosti Bouda. Soutěžili jsme v celotáborové hře „Cesta kolem světa“ a legraci jsme zažívali na každém kroku.

Celé to začalo v sobotu 2. srpna. Respektive v pátek, kdy jsme navečer měli dovézt na místo určení – na hasičku – bagáž a zásoby. Počasí nám to pozdní odpoledne moc nepřálo, ale to rozhodně nebylo předzvěstí věcí příštích, leda by pršela radost a veselá nálada.

Odjezd byl stanoven na již zmíněnou sobotu. To už sluníčko hřálo, stejně jako úsměvy rodičů, jejichž radost ve tváři umocňovala skutečnost, že své ratolesti týden neuvidí. Dlužno podotknout, že podobné nadšení se odráželo i ve tvářích natěšených dětí.

Hasičskými auty jsme odfrčeli – směr vlakové nádraží Slavkov – někdy okolo deváté hodiny. Uhřice přispěly zdárnému průběhu soustředění účastí 11 mladších žáků, 8 starších žáků, vedoucími, instruktory a v neposlední řadě skvělým týmem dvou zkušených a hlavně všehoschopných kuchařů. Jmenovitě se zúčastnili: Ondřej Matoušek, Jindřich Galíček, Marek, Michal a Martin Dědákovi, Adéla a Radek Mokří, Radim a Adam Veselí, Filip a Jiří Luskačovi, David Doležal, Pavel Robek, Barbora Chmelařová, Jitka Gajárková, Michael Malík, Michaela Aufová, Denisa Palčíková a Ondřej Vrána. Vedoucími byli Pavel Tihlařík, Lukáš Gajárek, Lukáš Tesařík, Instruktory pak Vít Večeřa, Marie Gajárková a těmi kuchaři Václav Tesařík a kuchařka z naší mateřské školy Alena Galíčková. Na tři dny za námi přijely Šárka a Nela Tesaříkovy.

Vlakem jsme dojeli do Brna. V Brně jsme přežili přestup, aniž bychom ztratili jediného účastníka, batoh nebo kšiltovku, což je zaručeně úctyhodný výkon. Motoráček nás potom dovezl do Ústí nad Orlicí. V Ústí byla výluka na trati a na cestující čekalo několik autobusů. Zděšení řidičů bylo naprosto nehrané, když se nás, něco okolo pětasedmdesáti účastníků, začalo cpát do přistavených autobusů. První řidič stihl zavřít dveře, ale druhý našemu nelítostnému návalu odolával jenom stěží. S děsem v očích nám nakonec zaměstnanci vlakového nádraží slíbili extra autobus. Autobus skutečně dojel, byl extra pro nás a na autobusovém nádraží v Letohradě nás již čekal další, který nás, nejspíš ze strachu, že bychom opět měli snahu využít služeb hromadné dopravy, dovezl někdy okolo třetí hodiny přímo do areálu táborové základny v Celném.

Po příjezdu na základnu jsme se rozdělili do chatek a pokojů. Děti si nějakým záhadným způsobem rozdělily nabalenou bagáž tak, že každý měl svou a nikomu nic nechybělo. Úkol pro první odpoledne byl jasný - ubytovat se, což spočívalo v obsazení postele a jejím povlečení. Ne všichni se ovšem takovými malichernostmi zabývali, spát se dá i na nepovlečené. Vybalit si věci, což znamenalo zakopnout tašku s věcmi pod výše zmíněnou postel a připravit se na večerní program.
Večer byl svolán nástup, kde byly děti detailně seznámeny s režimem dní příštích a harmonogramem soustředění. Přísun těchto informací jim sebeméně nezabránil v tom, aby se každé ráno užasle a nerady budily budíčkem v sedm hodin, překvapeně hledaly kartáčky na zuby a něco podobného ručníku vhodného ke spáchání ranní hygieny a rozespale s údivem v pomačkaných obličejích cvičily na ranní rozcvičce. Spolehlivě se probraly až při snídani.

V neděli dopoledne chystali vedoucí dráhu na hasičské disciplíny v nedalekém Mladkově. Děti začaly soutěžit v celotáborové hře „Cesta kolem světa“. Rozdělily se do skupin po deseti a hurá do první soutěže: co musíme mít sebou na cesty? Peníze! …. takže: hledáme peněženku! Před polednem ale začalo pršet a déšť vydržel až do večera, takže připravená dráha toho dne naplnění nedošla.

Dočkala se ale v pondělí odpoledne. Děti nacvičovaly disciplíny na páteční závěrečnou soutěž. Večer proběhlo karaoke zakončené báječnou diskotékou, kterou si všichni užívali plnými doušky.

Další den nám zabral trénink na branný závod. Stříleli jsme ze vzduchovek, učili se topografické značky, uzly, první pomoc.

Navštívili jsme dělostřeleckou pevnost Bouda. Z výkladu stylově oblečeného průvodce dýchal smutek nad tím, že tento kolosální betonový objekt nikdy nedošel svého využití. Prohlídka byla zajímavá, ale byla tam zatracená zima. Člověk si mimoděk uvědomil, jak tam asi bylo vojákům, kteří v pevnosti sloužili. No a nebylo by tábora bez táboráku a tak ani nás ten večer neminul.

Ve středu děti užily poznatky z předchozího dne a pustily se do branného závodu. Uhřičtí mladší žáci skončili druzí, starší žáci třetí. A odpoledne zase na hřiště do Mladkova a pěkně trénovat.

Ve čtvrtek jsme se opět povozili vláčkem. Tentokrát nás dovezl ke zřícenině hradu Potštejn. Počasí bylo nádherné, stejně jako nálada. Od toho památného dne zdobí potštejnskou návštěvní knihu hasičský zápis z našeho krásného soustředění. Když jsme z Potštejna dorazili do Letohradu, dostaly děti rozchod, aby utratily penízky, které jim snad do té doby nějakým nedopatřením zbyly a pak už jsme frčeli zpátky na základnu.

Hlavní soutěž tábora nás čekala v pátek na hřišti v Mladkově. Mladí hasiči soutěžili ve třech disciplínách a to ve štafetě 4X60, požárním útoku a ve štafetě dvojic. Ve štafetách jsme moc úspěšní nebyli, ale zato se nám povedl požární útok. Mladší žáci v celkovém hodnocení obsadili druhé místo a starší získali třetí místo. Na hřišti jsme zůstali až do odpoledních hodin.

Mimochodem, dík patří také mladkovským hasičům, kteří nám pomohli, kde mohli.
Poslední večer nelze nezmínit maškarní bál. Bylo neuvěřitelné, co dokázaly děti v tak omezených podmínkách a relativně krátkém čase vytvořit a jak jsme se nasmáli jejich fantastickým kostýmům.

A stejně jako by nebylo tábora bez táboráku, nebylo by tábora bez stezky odvahy. Ta proběhla jeden večer pro starší žáky a další večer pro mladší žáky.
Nemohu nezmínit jakési radostné napětí, se kterým vedoucí stezku odvahy chystali. Takové to opravdové nadšení se kterým nejen připravovali strašidelný večer, ale vedli celý tábor. Neváhali vzít na sebe obrovskou zodpovědnost za tolik dětí, za jejich zdraví, za jejich psychickou pohodu. Neváhali kvůli nim ponocovat, sami si odříct svůj odpočinek a pohodlí pro pohodlí a radost dětí. Celá tahle skutečnost je o to cennější, že na tomto zcela vyjímečném soustředění jsou schopny dát se dohromady čtyři vesnice. A to není nic obvyklého – právě naopak. Mladí hasiči, kteří si jinak konkurují, tady stáli všichni pevně při sobě, aniž by vzala za své zdravá rivalita mezi nimi. A to je jednoznačně zásluha jejich vedoucích. Tak kéž jim vydrží síla a elán vést tato soustředění dál.

Zdar a sílu dvanáctému hasičskému soustředění!